Divoký a přátelský Balkán nenabízí jen ryzí turistiku a širá moře. V jeho nitru se nachází též množství krasových řek. Na některé z nich jsme se vydali i letos. První kráskou, u které se zastavujeme, je Chorvatská Mrežnica. Nevybíráme ji na začátek náhodou – je nejkrásnější a současně nejklidnější – alespoň vyzkoušíme nadání našich vodáckých nováčků. S každou další řekou totiž obtížnost pomalu poroste.

Míříme do kempu Robinson, což je tzv. „Natur Camp“. Žádné sprchy, žádné mýdlo ani kuchyňka – žádný odpad. Jsme sice zvyklí na jiný komfort, ale kemp má své kouzlo a rádi se sem vracíme. Hned po příjezdu a postavení stanů skáčeme do vody. Ani jsme se neobtěžovali s vysvlékáním. Brr, Mrežnica dostala své jméno právem, je ledová snad jako nějaké pleso.

Když jsme zde byli naposledy, učaroval mě nádherný, téměř sedmimetrový vodopád. Dnes již po něm není ani památky. Elektrárna je přednější. Právě tato elektrárna nám ale odkryla novou krásu – jeskyňky, do kterých jsme mohli vplout a pořídit zde pár nádherných snímků. Jsme tady úplně sami, čas nás netíží a tak si užíváme klidu. Nasáváme vůni máty, meduňky a jiných bylinek, proplouváme kolem vodních želv, které se vyhřívají na slunci, tiše, vstříc loudavě zapadajícímu slunci.

Našim dalším cílem je řeka Una, hraniční řeka Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Míříme do městečka Bosanska Krupa, na samý závěr kaňonu Grmuša. Hledáme ubytování, a tak se doptáváme domorodců. Jeden z nich nám nabídnul spaní u něj na zahradě – ehm, svou zahradou myslel krásnou pláž u řeky. Večírek na břehu řeky byl nezapomenutelný. Popíjíme místní oblbováky, povídáme si s panem domácím a koupeme se v řece. Jsou to takové malé lázně, nechávám se okousávat malými rybičkami. Ty větší už ale štípou.

Ráno nastartovaní a natěšení sedáme do lodí. Čeká nás úsek zhruba dvacetikilometrový. Naštěstí řeka i přes odcházející léto krásně teče. Je to neskutečná nádhera, vůbec jsem nečekala takovou barvitost a krásu. Chápu, že někteří lidé Unu považují za jednu z nejkrásnějších řek v Evropě. Krasové ostrůvky od sebe oddělují mírné, někdy i ostřejší peřejky, a tak se skvěle bavíme.

Blíží se večer a my na doporučení pana domácího stavíme stany, byť širá obloha je nám milejší peřinou. A skutečně, vyplatilo se. V noci přišla bouřka, a to pořádná. Nespali jsme vůbec. Ráno budiž nám vysvobozením. Nevyspaní a s kruhy pod očima snídáme domácí chléb s domácí malinovou marmeládou. Co by také jiného, pan domácí má totiž celé plantáže malin. Noc je tedy úspěšně zajezena a my se vydáváme k řece Neretvě. Cesta je přinejmenším zvláštní. Zajímavá? Určitě plná emocí. Jedeme totiž územím, kde se odehrávaly letité boje bosenské války, což působí trochu depresivně. V tichosti a přemýšlejíce se přesunujeme k Boračku Jezeru.

Největší přírodní jezero Bosny a Hercegoviny, Boračko jezero, leží v údolí řeky Neretvy v pohoří Pren. Je zajímavé nejen svou průzračně křišťálovou vodou, ale též svým tvarem, neboť jej tvoří takřka pravidelný kruh, do zelena zbarvený. Cestou se zastavujeme v městečku Jajce. V historickém centru města s hradem ze třináctého století na jedné straně a s nádhernými vodopády na straně druhé si opět dáváme do nosu. Pivečko, kafíčko a Čevab. Jídlo je vynikající, stačí jen sůl. Maso je šťavnaté, voňavé a měkoučké. Hm, ještě teď cítím tu chuť. Náš kemp leží v krásném místě. Z jedné strany na nás koukají strmě vysoké hory, z druhé shlížíme na jezero. 

Ráno kvůli počasí měníme plán a jedeme na výlet do Mostaru. Je to místo, kde je na každém kroku cítit orient, a možná trochu napětí. Mostar je totiž typické Balkánské město, na jehož lidech se válka silně podepsala. My ale více než po historii, čmucháme po nasedacím místě řeky Neretvy. Obrovsky se těšíme, vydáváme se na ni poprvé. Nasedáme pod Glavatičevem. Nádherný a impozantní kaňon. Na řece je dost těžších úseků, ale my zvládáme všechny, ač ne vždy na jedničku. Nejkrásnější peřejkou je jistě Ďáblův chřtán, jenž jsme sjeli za divokého potlesku diváků. 

Ráno se skály choulí do mlhy a my musíme Boračko jezero opustit. Přišel čas přesunout se do Chorvatska. Po náročném týdnu pádlovací části dovolené nás teď čeká týden odpočinkový. Vedra jsou úmorná, a tak ve stínu terasy, s výhledem na moře, otevírám bloček a za příjemného vánku píšu tyto řádky. Doufám, že byli všichni účastníci zájezdu stejně spokojení jako já, a také doufám, že se vám mé povídání o krásách Balkánského poloostrova líbilo.

==Ahooj, Dorka Hrabová==